Patří k dobrému tónu hlásat, že budoucí pracovní model rovná se home-office nebo alespoň hybridní režim kombinující kancelář a domov. Vzhledem k mé již nikoli krátké pracovní zkušenosti trpím jistou skepsí vůči zaručeným předpovědím nových trendů, aktuálně tedy také vůči jistotě home-office coby budoucnosti práce.
Především se podobné úvahy týkají jen kancelářských pracovníků. Vůbec nemluvíme o lidech působících ve výrobě, službách či dopravě, kteří jaksi z definice své práce musí fyzicky být na pracovišti. Ano, mnohé činnosti – dnes stále ještě vykonávané lidmi – budou pravděpodobně automatizovány, ale ne ze všech řidičů, soustružníků či prodavaček se pak mohou stát programátoři.
A i když se zaměříme jen na kancelářské pracovníky, home-office není řešením pro každého. Především, dlouhodobý home-office vyhovuje specifickým osobnostním typům, výrazným introvertům. Člověk je zvyklý žít v tlupě a dlouhodobá absence sociálního kontaktu je pro většinu lidí nepříjemná až devastující.
Dále, dlouhodobý home-office je vhodný pro specifické typy práce – třeba pro už zmíněné programátory nebo testery. Obecně jde o samostatnou práci, kterou má a může vykonávat odborně zdatný a sebemotivovaný zaměstnanec – to jsou podmínky nutné pro efektivní práci z domova.
Home-office, nebo distanční práce obecně, má jeden významný limit, a to je její udržovací charakter. Hovořil jsem na toto téma s mnoha obchodními partnery, majiteli firem či vysokými manažery. Shodují se na tom, že při déle trvající práci na dálku se firma po čase dostane do režimu, kdy zajistí chod a udržuje status quo, ale neposouvá se dopředu, nevznikají nové nápady, nerozvíjejí se myšlenky. A to už vůbec nemluvím o obchodní činnosti, kde je absence osobního kontaktu brzdou rozvoje nových vztahů.
Mezilidská interakce totiž znamená výměnu myšlenek a nápadů, kreativitu a rozvoj. I při těch (občas vysmívaných) setkáních u kávovaru se vyřeší a dohodne kvantum věcí, ke kterým se z home-office vůbec nedostanete.
A pak jsou tady všeobecně nenáviděné porady jako argument pro úprk z kanceláří. Ano, mnohé porady jsou nesprávně vedené a minimálně pro část účastníků znamenají ztrátu času. Ale zkusme přijmout dva předpoklady: za prvé, nelze zorganizovat dokonalou poradu za účasti lidských bytostí. A za druhé: porada je pracovní nástroj. Musí být dobře uchopena, pak je ku prospěchu věci. Něco jsem na tohle téma napsal před pár lety zde https://www.sevcik.biz/2019/06/07/porady-nutne-zlo-nebo-produktivni-cas/. Dobře připravená a řízená porada vede k výměně názorů, vzniku lepších řešení, přijímání rozhodnutí – zkrátka posouvá věci dopředu.
Home-office ukotvený do pravidelného režimu s sebou také nese zaznamenáníhodná rizika. Například pravidelný páteční home-office se s pravděpodobností hraničící s jistotou časem překlopí do modelu půl dne práce + půl dne neoficiálního volna. Slyšel jsem zkušenost z firmy, kde zavedli model 3+2: tři dny v kanceláři, dva dny home-office. Home-office byl plně využíván, ale veškeré pochůzky k lékaři apod. zaměstnanci – překvapivě? – realizovali ve dnech, kdy měli být v kanceláři…
Abych nevzbudil chybný dojem: vůbec nejsem proti home-office, naopak. Považuji home-office za skvělý benefit a velmi potřebný pracovní model v případech, kdy potřebuji v klidu samostatně pracovat. Jen jsem – na základě mnohaleté zkušenosti – přesvědčen, že jako lidské bytosti jsme efektivnější, když se potkáváme a pracujeme spolu. Home-office je jako elektromobilita: dává smysl coby součást mixu. Jako jediné řešení je kontraproduktivní.