Níže si můžete přečíst úryvky z článku o českém zbrojním průmyslu z jednoho z posledních vydání českého Forbes:
Jsou to totiž zhruba dva roky od doby, kdy banky zbrojovkám v Česku ani nezvedaly telefony. Tón regulátorů z Evropské komise zněl tehdy jasně: s obranným průmyslem se do budoucna nepočítá. Evropská taxonomie vydaná v únoru 2022, v měsíci ruské invaze na Ukrajinu, označila zbrojařský průmysl za společensky nežádoucí. Pro bankéře to byl jasný signál, že pokud nechtějí mít nepříjemnosti, na zbrojařinu si nesáhnou.
“Nejprve přišlo u bank po ruském útoku na Ukrajinu přešlapování a alibismus. Pak se ale změnil postoj evropských regulátorů, což byl pro banky hlavní strašák. Teď už se naopak snaží všemožné překážky pro financování zbrojovek odstraňovat,” doplnil Sklenář (Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T banky – pozn. autora) s tím, že třeba v Americe je podobnému “záseku” od bank směrem ke zbrojařům nedošlo.
V době před eurovolbami proběhla řada debat o tom, co je potřeba v EU politice změnit, zmírnit, korigovat. Také jsem měl možnost vyslechnout několik debat o tíživém dopadu regulací na český, potažmo evropský byznys. Ale všechny diskuse se pohříchu točí jen kolem úpravy parametrů, nejdou k podstatě věci: dostali jsme se zpátky do centrálně plánovaného hospodářství. Úředním nařízením jsou celé obory ekonomiky vyhlašovány za nežádoucí, a za chvilku zase za žádoucí. Vzpomeňme si vyjednávací bitvu o to, aby jádro bylo uznáno jako čistý zdroj energie. Jádro! Ten nejčistší, a navíc stabilní zdroj!
Byznys sféra s napětím čeká, co dalšího vzejde z politicko-administrativního komplexu EU, a pak se buď snaží o úpravu parametrů, nebo novou regulaci prohlásí za příležitost. Ano, každá regulace je příležitost – ale zejména pro „rent-seeking“ a pro dotační a regulatorní poradce, nikoli pro svobodnou a tvořivou soutěž, nikoli pro přirozený rozvoj inovací.
Pokud má český a evropský byznys obstát (a vůbec přežít) v globální konkurenci, musí podnikatelská sféra bojovat o návrat k myšlence čtyř svobod (volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu). Musí bojovat ne o úpravu parametrů taxonomie, ale za neexistenci taxonomie a podobných centrálně-plánovačských experimentů. Jinými slovy: podnikatelský sektor si musí uvědomit, že partikulární zvýhodnění či znevýhodnění pro jeden sektor nakonec rozbijí systém a obrátí se proti všem. Společným zájmem je volný trh, svobodná soutěž, technologická neutralita. Abychom mohli soutěžit, potřebujeme rovné hřiště, jasná pravidla, férového rozhodčího a hru bez dopingu. Až si toto byznys sféra a velké podnikatelské svazy uvědomí a začnou za to bojovat, nastane – možná – obrat k lepšímu.